Historie klubu
Téměř přesně 600 let po první zmínce o malé obci ve východních Čechách, jež pochází z roku 1347, se začíná v Semaníně mluvit o fotbale. Po 2.světové válce se pomalu probouzí všední život i v této vesnici a místní mladí hoši si jako jedni z prvních v tehdejším litomyšlském okrese tuto krásnou hru velice oblíbili. Začínají utvářet první mužstvo a zajíždějí po okolních vsích na přátelské pouťové mače. K tomu, aby mohli vstoupit do oficiální soutěže, však potřebují dvě věci - založit oficiální oddíl a sehnat hřiště. To první nebylo v nadšeném kolektivu problémem a s tím druhým pomohli fandové v čele s místním hostinským p.Moučkou (ten organizoval velkolepé a proslulé zájezdy za fotbalem na vlastním vlečňáku taženým koňmi či traktorem, kde nikdy nechyběla prémiová bečka piva) a tak vznikl v roce 1949 fotbalový oddíl při TJ Sokol Semanín, který svá domácí utkání hrál na svém prvním hřišti "Za Štarmanovými". Zajímavé je, že se celou bohatou historií fotbalu v obci prolínají většinou stejná jména, což je jasným důkazem toho, že kořeny této hry jsou hluboko v srdcích semanínských a dědí se z generace na generaci. Vždyť jen jména zakládajících členů či první oficiální mistrovské jedenáctky jsou známá i součastníkům. Posuďte sami : Hartman, Švihálek, Vašata, Beneš, Horák, Jílek, Horák, Jeník, Štarman, Adamský, Dvořák.
V přeboru Litomyšlska a později po ustanovení nových okresů i Ústecka dosahoval náš oddíl výborných výsledků a celkově se stal 8x přeborníkem. Největšími rivaly byly celky Dolního Újezdu a později Dolní Dobrouče, většina ostatních oddílů byla slabších (Luková, Tatenice, Damníkov, Koclířov, Opatov atd.). Postupem času a popularizaci kopané přibývaly další kluby a oddíly a v Semaníně další hráči a nová jména. Ta přibyla i díky spolupráci s chlapci z blízkého okolí a posádkou ČSLA, čímž vzkvétal nejen fotbal, ale i obec.
Za první zlomový rok je v klubu považován rok 1956. Po jednom z utkání na domácím hřišti napadli hráči (Svoboda, Švihálek i další ) rozhodčího a řídící svaz nasadil exemplární tresty. Ty se vzápětí dotkly celého oddílu, když v reakci na to klub vystoupil ze soutěží a přerušil veškerou svou činnost. Tím se započalo více než 10 leté období nečinnosti a dlouho trval návrat agilního oddílu do fotbalu a ještě delší bylo období nevraživosti semanínských vůči fotbalovým orgánům vůbec. Hřiště "Za Štarmanovými" chátralo a nakonec jej pohltila kolektivizace půdy a mládež si na místo fotbalu našla jinou zábavu - hokej.
Fotbalová jiskra však v srdcích semanínských doutnala i nadále. Znovu v přátelských zápasech po okolí. O znovuoživení fotbalové činnosti se velkou měrou zasloužili Bohuslav Sokol, Jaroslav Svoboda a Miroslav Karlík. Ti kolem sebe soustředili zájemce a společnými silami sestavili družstvo, které v roce 1967 postavili znovu do oficiální mistrovské soutěže na novém hřišti "U myslivecké chaty". A hned v úvodním ročníku po znovuzrození byl semanínský celek úspěšný (2.místo v OS za Letohradem). Znovu si připomeňme alespoň některá jména nově zrozeného mužstva: Řehoř, Svoboda, Sokol, Sršeň, Trojan, Drábek, Smola, Herynek, Butora, Vích, Štarman, Čáslavka, Švihálek, Starý, Stehlík, Choceňský, Čuhel. Tento tým hned v následující sezóně postoupil do OP a zájem o fotbal znovu značně vzrostl. Přidali se další hráči z řad obojživelníků - Řehák, Galbové, Flídr, Vytlačil, Švihálek, Karlík, a další. Dodnes si pamětníci připomínají slavné vítězství v přátelském mači nad tehdejším účastníkem krajských soutěží Duklou Česká Třebová 5:2 z tohoto období. Tato doba přinesla do Semanína ještě jednu velice důležitou a převratnou záležitost a sice nutnost založení prvního družstva mládeže. To se podařilo po nesmělých pokusech až neúnavnému Božkovi Sokolovi v roce 1974 s hráči ,jejichž jména si znovu připomeňme: Flídr, Karlík, Čuhel, Chládek, Mazal, Bednár, Švihálek, Bartoš, Smola, Mikulecký, Herynek, Štarman...
Za období hledání lze s nadsázkou označit následující 70 až 80 léta. To začalo okolo roku 1969 záměrem vybudovat nový fotbalový stadion s umístěním hned vedle stávajícího hřiště "U myslivecké chaty" v areálu TJ Sokol, což se z iniciativy tehdejšího předsedy TJ Sokol p.Milka Rybky podařilo až v roce 1978. Dlouhá doba výstavby byla zapříčiněná vynuceným odchodem čs. vojenské posádky s jejíž pomocí a spoluprací se počítalo a svépomocné práce přece jen trvaly delší čas. Celek dospělých v tu dobu hrál průměrný fotbal v nejnižší okresní soutěži, přesto zejména na domácím hřišti uměl své příznivce dostatečně pobavit. Mužstvo vedl dlouhá léta hrající trenér Jarda Nastoupil a Mirek Karlík st. Neúspěchy dospělých výrazněji podněcovaly k práci s mládeží. Bohužel pro oddíl, v té době pracovaly pod hlavičkou fotbalového oddílu oba kolektivy na vlastní pěst. Přesto (a nebo právě proto) a zejména z důvodů kvalitního ročníku obsazovala naše družstva mládeže čelní pozice ve svých soutěžích a klub i hráči se pomalu začínali připravovat na lepší zítřky. V sezóně 1981/82 jsme do soutěží poprvé vedle mužů postavili dvě družstva mládeže. Elévové skončili ve své soutěži na 2.místě a mladší žáci s kádrem sestaveným v základu převážně z elévů svou soutěž dokonce vyhráli. V jejich sestavě se objevili bratři Adamští, Novákovi, Štarmanovi, Synkovi, Sokol, Smola, Hégr, Štěpánek a Kecík. Tento trend, tzn. průměrná hra a umístění dospělých a dobré výkony a výsledky s mládeží, přetrval zhruba do roku 1985.
V sezóně 1986/87 pomalu dozrála éra období hledání. Žáci opět vyhráli svou skupinu OP, ale svaz nevyhověl našemu oddílu změnou termínu finále. Dospělé družstvo prodělalo hlubokou krizi. Skončilo poslední v nejnižší soutěži a navíc došlo k totální výměně kádru a odchodu víc než 70% hráčů. Oddíl prakticky nikdo neřídil a proto se ve výboru TJ Sokol vážně uvažovalo o zrušení fotbalového oddílu. Naštěstí se ze základní vojenské služby v RH Ústí nad Labem vrací Miroslav Švihálek a jeho nadšení opět vzbudilo fotbalový potenciál v místních i přespolních lidech, kteří věnovali svá srdce fotbalu v Semaníně. Vedle zkušeného "bafuňáře" p.Eduarda Calábka se podařilo spolu s Mirkem Bednárem dát dohromady mladý kolektiv s novými metodami vedení a fotbalové práce hlavně s novými cíly.Všichni si začínají uvědomovat, že oddíl musí táhnout za jeden provaz, jinak propadne v zapomnění a pomalu, jakoby nesměle začínají všechny skupiny spolupracovat. Muži ještě znovu skončili poslední, když své první body získali až na jaře. Začíná se budovat technické zázemí a kiosek TJ. Z Řetové přichází Miroslav Kovář - další výrazná postava budoucího sportu v Semaníně.
V ročníku 1989/90 přecházejí do družstva dospělých nadějní dorostenci, kteří pod vedením Bohuslava Sokola st. sezónu a půl hráli v Krajském přeboru, kde posbírali cenné zkušenosti. Hrající manager (anglického typu) Mirek Švihálek s muži začínají s větší tréninkovou i zápasovou zátěží a objíždějí různé turnaje. Začala novodobá éra fotbalu v Semaníně. Po druhém místě v minulém soutěžním ročníku družstvo postupuje v sezóně 1990/91 do Okresního přeboru. A i když neustále probíhají třenice a neshody uvnitř i vně oddílu, klade se zde větší důraz na materiální a technické zázemí a zejména na kolektivního, kamarádského ducha a partu. Hráči nastupují v nových dresech, reprezentačních soupravách, k tréninku má každý hráč svůj míč a manager-trenér neváhá uzavřít s každým s hráčů amatérskou smlouvu. Muži dokonce vyrážejí na zimní soustředění družstva do Helvíkova, což nikdy nikdo do té doby nezažil. Oslavy postupu však končí téměř tragicky, když cestou na kolech do Č.Třebové z hloučku odskočí Míra Bednár a spoluhráči jej později naleznou vedle zdemolovaného bicyklu vážně zraněného. Naštěstí po týdnech strávených v nemocnicích se dá zase do pořádku.
V následující sezóně rukuje na vojnu do VTJ Kostelec n.Orlicí po letech největší talent Božek Sokol ml. V sezóně 1992/93 dochází k několika zajímavým událostem. TJ Sokol přechází pod Asociaci Tělovýchovných Jednot a nadále zůstane v názvu mateřské TJ i fotbalový oddíl jako TJ Semanín. K tomu získává tělovýchova zpět i majetek včetně sálu OB v Semaníně jako tělocvičnu. Brigádnicky proběhne osvětlení hokejového kluziště a tím i areálu TJ. Na návrh Vládi Synka a Mirka Švihálka spatří světlo světa znak Fotbalového oddílu TJ Semanín. Muži si uspořádali 2. zimní soustředění, opět v Helvíkově, ale hned po něm a po návratu z vojny odchází Bogas Sokol ml. do Č.Třebové a je to poprvé v historii, kdy odchází hráč na smlouvu do jiného klubu. V dalším roce získáváme zastoupení p.Švihálkem a p.Kozákem na půdě OFS v Ústí n.Orlicí., s fotbalem začíná v nejmladší kategorii další fotbalová generace hráčů. Našim odchovancům v jiných klubech (B.Sokol, M.Dlouhý, atd.) schází semanínská parta a za iniciativy hrajícího managera M.Švihálka zakládaj, v rámci FO oficiální družstvo sálového fotbalu. To hned ve své první sezóně postupuje do 1.ligy Východočeské oblasti, následně oddíl uspořádá 1.ročník vlastního letního turnaje v minifotbale pod názvem Minifotbal Cup Semanín. Vedle hráčů odchází z klubu do Č.Třebové i trenér Švihálek, který se však po třech měsících zase vrací, ale rozložené mužstvo to nezachrání a sestupuje do OP III.třídy. Sálovkáři vítězí v 1.lize Vč. oblasti, ale v kvalifikaci s oslabeným družstvem neuspějí. Začínají však sbírat nenahraditelné zkušenosti a úspěchy na mezinárodním turnaji KOP 80 v Brně (5.) a anketě o nejlepší sportovce okresu (3.). mladší žáci vítězí v OP v ročníku 1997/98. Ránou je úmrtí Milka Rybky, který dlouhá léta řídil TJ i sport v Semaníně.
V dalším období, v letech 1998 až 2001, fotbal vládne veškerému sportovnímu dění v Semaníně. Nejen na poli funkcionářském a v zastoupení ve VV TJ, ale zejména na poli sportovních úspěchů. Nejvíce se na tom podílí družstvo sálového fotbalu. Po druhé vítězí v 1.lize Vč.oblasti, tentokrát však prochází úspěšně i kvalifikací a stává se účastníkem nejvyšší národní soutěže 1.Celostátní ligy, kde končí na 12.místě. Finanční nároky jsou nadále nad naše možnosti, a tak se další sezónu vrací do oblasti. Tu znovu vyhrává, tentokrát již mimo hlavičku mateřské TJ, jako sdružení samotných hráčů pod názvem BEZVA team. Sálovkáři se v roce 1999 stali nejlepším kolektivem okresu Ústí n.Orlicí, získali 2.místo na mezinárodním turnaji KOP 80 (ze 120 účastníků) a vyprodukovali dva reprezentanty ČR - Bohuslav Sokola a Pavla Petra. To byly spolu s postupem mužů v sezóně 1999/2000 ( pod vedením trenérů Zdeňka Vondry a Miroslava Švihálka) a titulem přeborníka okresu starších žáků v ročníku 2000/01 ( s trenéry Miroslavem Kovářem a Ladislavem Řehákem ml.), nejlepší oslavy 50.let od založení oddílu. Navíc se prosazovali i naši odchovanci v jiných klubech, kde si např. Miroslav Kovář ml., Tomáš Herynek, Michal Švihálek, David Flídr i další zahráli žákovskou 1.ligu.
Skončila-li v roce 2001 vláda fotbalového oddílu v řízení TJ Semanín a slavná éra družstva sálového fotbalu, které definitivně ukončilo svou činnost (90% hráčů přešlo do futsalového celku Becherovky Přívrat, kde se stali přeborníkem okresu), začala další a nejúspěšnější kapitola novodobých úspěchů semanínského fotbalu. S nadsázkou se dá říci, že vše začalo novými pruhovanými dresy družstva mužů v obecních barvách, výstavbou nových krytých střídaček a povodněmi, které ten rok postihly většinu naší republiky. Pro náš fotbal byl podstatnější návrat Bohuslava Sokola ml. po letech strávených ve vyšších soutěžích na post hrajícího trenéra a následnou invazí kvalitních hráčů. To sebou přineslo nový impuls v myšlení hráčů a inovaci koncepční práce vedení klubu, zejména však výkony a výsledky týmu. Bohužel se to týká pouze družstva mužů, když mládežnické týmy zůstávají v posledním období za očekáváním i možnostmi a titul přeborníka okresu z ročníku 2000/01 zůstává v řadě posledním.
Sezóna 2002/03 se jako další zapsala do historie, když muži postoupili do 1.B třídy Pardubického kraje, coby vítěz OP a sběratel všech individuálních trofejí (nejlepší střelec okresu Martin Dlouhý 33 gólů, nejlepší brankář Lukáš Stříteský, nejlepší hráč Bohuslav Sokol, nejlepší fotbal, atd.). Je jasné, že oslavy byly bouřlivé a dlouhé, včetně legendární koupele celého týmu v zahradním bazénku rodiny Bednárových. Aktivní družstvo pokračuje v tradici Minifotbal Cupu a přidává i 1.ročník vlastního zimního turnaje. Mimo to organizuje Silvestr a oslavy 55.let od založení oddílu, kde zakládá Síň slávy a galerii cti, jejímiž prvními členy se stali Josef Štarman sr. (zakládající člen oddílu), Miloslav Rybka in.mem., Eduard Calábek in.mem., Bohuslav Sokol st., Bohuslav Sokol ml., Miroslav Švihálek a Miroslav Kovář. Pro technické zázemí nutné v krajské soutěži je bleskurychle postavena buňka a přístupová zóna pro vstup na hrací plochu. Konec následující sezóny 2003/04 se znovu oslavuje, tentokrát historicky nejlepší umístění v soutěži 2.místo v 1.B třídě. S úspěchy družstva mužů jde ruku v ruce krize ve vztahu k mládeži. Ta není v současné době schopná obětovat se pro fotbal s výjimkou jednotlivců, kteří však pro svůj talent odcházejí do větších klubů. Nezbývá, než se pokusit vychovat novou, fotbalu oddanější generaci.
V sezóně 2005/06 tak dochází k veliké fluktuaci hráčů v dorosteneckém a žákovském družstvu, což bylo nutné z důvodu zachování obou kategorií v soutěžích. Následně je založeno družstvo předpřípravky, za kterým je znovu rukopis nestárnoucího Božka Sokola st. Muži obnovují tradici zimních soustředění, tentokrát v areálu v Dolní Čermné. Důležitou společenskou a prestižní událostí byla naše účast s podstatnou hlasovací rolí na VH PKFS. Nezdolnou aktivitou B.Sokola st. a díky ostatním členům jsme dokázali vybudovat přírodní tribunu a uspořádat všechny tradiční akce oddílu. Bohužel jsme zase po krátké době truchlili, když naše řady po odchodu Milka Rybky a Mirka Karlíka ml. náhle opustil Pavel Smola.
Následující ročník byl znovu historicky výjimečný postupem mužů do 1.A třídy PKFS ze 2.místa (za Chocní B), ale to už je vlastně žhavá současnost.....
Téměř přesně 600 let po první zmínce o malé obci ve východních Čechách, jež pochází z roku 1347, se začíná v Semaníně mluvit o fotbale. Po 2.světové válce se pomalu probouzí všední život i v této vesnici a místní mladí hoši si jako jedni z prvních v tehdejším litomyšlském okrese tuto krásnou hru velice oblíbili. Začínají utvářet první mužstvo a zajíždějí po okolních vsích na přátelské pouťové mače. K tomu, aby mohli vstoupit do oficiální soutěže, však potřebují dvě věci - založit oficiální oddíl a sehnat hřiště. To první nebylo v nadšeném kolektivu problémem a s tím druhým pomohli fandové v čele s místním hostinským p.Moučkou (ten organizoval velkolepé a proslulé zájezdy za fotbalem na vlastním vlečňáku taženým koňmi či traktorem, kde nikdy nechyběla prémiová bečka piva) a tak vznikl v roce 1949 fotbalový oddíl při TJ Sokol Semanín, který svá domácí utkání hrál na svém prvním hřišti "Za Štarmanovými". Zajímavé je, že se celou bohatou historií fotbalu v obci prolínají většinou stejná jména, což je jasným důkazem toho, že kořeny této hry jsou hluboko v srdcích semanínských a dědí se z generace na generaci. Vždyť jen jména zakládajících členů či první oficiální mistrovské jedenáctky jsou známá i součastníkům. Posuďte sami : Hartman, Švihálek, Vašata, Beneš, Horák, Jílek, Horák, Jeník, Štarman, Adamský, Dvořák.
V přeboru Litomyšlska a později po ustanovení nových okresů i Ústecka dosahoval náš oddíl výborných výsledků a celkově se stal 8x přeborníkem. Největšími rivaly byly celky Dolního Újezdu a později Dolní Dobrouče, většina ostatních oddílů byla slabších (Luková, Tatenice, Damníkov, Koclířov, Opatov atd.). Postupem času a popularizaci kopané přibývaly další kluby a oddíly a v Semaníně další hráči a nová jména. Ta přibyla i díky spolupráci s chlapci z blízkého okolí a posádkou ČSLA, čímž vzkvétal nejen fotbal, ale i obec.
Za první zlomový rok je v klubu považován rok 1956. Po jednom z utkání na domácím hřišti napadli hráči (Svoboda, Švihálek i další ) rozhodčího a řídící svaz nasadil exemplární tresty. Ty se vzápětí dotkly celého oddílu, když v reakci na to klub vystoupil ze soutěží a přerušil veškerou svou činnost. Tím se započalo více než 10 leté období nečinnosti a dlouho trval návrat agilního oddílu do fotbalu a ještě delší bylo období nevraživosti semanínských vůči fotbalovým orgánům vůbec. Hřiště "Za Štarmanovými" chátralo a nakonec jej pohltila kolektivizace půdy a mládež si na místo fotbalu našla jinou zábavu - hokej.
Fotbalová jiskra však v srdcích semanínských doutnala i nadále. Znovu v přátelských zápasech po okolí. O znovuoživení fotbalové činnosti se velkou měrou zasloužili Bohuslav Sokol, Jaroslav Svoboda a Miroslav Karlík. Ti kolem sebe soustředili zájemce a společnými silami sestavili družstvo, které v roce 1967 postavili znovu do oficiální mistrovské soutěže na novém hřišti "U myslivecké chaty". A hned v úvodním ročníku po znovuzrození byl semanínský celek úspěšný (2.místo v OS za Letohradem). Znovu si připomeňme alespoň některá jména nově zrozeného mužstva: Řehoř, Svoboda, Sokol, Sršeň, Trojan, Drábek, Smola, Herynek, Butora, Vích, Štarman, Čáslavka, Švihálek, Starý, Stehlík, Choceňský, Čuhel. Tento tým hned v následující sezóně postoupil do OP a zájem o fotbal znovu značně vzrostl. Přidali se další hráči z řad obojživelníků - Řehák, Galbové, Flídr, Vytlačil, Švihálek, Karlík, a další. Dodnes si pamětníci připomínají slavné vítězství v přátelském mači nad tehdejším účastníkem krajských soutěží Duklou Česká Třebová 5:2 z tohoto období. Tato doba přinesla do Semanína ještě jednu velice důležitou a převratnou záležitost a sice nutnost založení prvního družstva mládeže. To se podařilo po nesmělých pokusech až neúnavnému Božkovi Sokolovi v roce 1974 s hráči ,jejichž jména si znovu připomeňme: Flídr, Karlík, Čuhel, Chládek, Mazal, Bednár, Švihálek, Bartoš, Smola, Mikulecký, Herynek, Štarman...
Za období hledání lze s nadsázkou označit následující 70 až 80 léta. To začalo okolo roku 1969 záměrem vybudovat nový fotbalový stadion s umístěním hned vedle stávajícího hřiště "U myslivecké chaty" v areálu TJ Sokol, což se z iniciativy tehdejšího předsedy TJ Sokol p.Milka Rybky podařilo až v roce 1978. Dlouhá doba výstavby byla zapříčiněná vynuceným odchodem čs. vojenské posádky s jejíž pomocí a spoluprací se počítalo a svépomocné práce přece jen trvaly delší čas. Celek dospělých v tu dobu hrál průměrný fotbal v nejnižší okresní soutěži, přesto zejména na domácím hřišti uměl své příznivce dostatečně pobavit. Mužstvo vedl dlouhá léta hrající trenér Jarda Nastoupil a Mirek Karlík st. Neúspěchy dospělých výrazněji podněcovaly k práci s mládeží. Bohužel pro oddíl, v té době pracovaly pod hlavičkou fotbalového oddílu oba kolektivy na vlastní pěst. Přesto (a nebo právě proto) a zejména z důvodů kvalitního ročníku obsazovala naše družstva mládeže čelní pozice ve svých soutěžích a klub i hráči se pomalu začínali připravovat na lepší zítřky. V sezóně 1981/82 jsme do soutěží poprvé vedle mužů postavili dvě družstva mládeže. Elévové skončili ve své soutěži na 2.místě a mladší žáci s kádrem sestaveným v základu převážně z elévů svou soutěž dokonce vyhráli. V jejich sestavě se objevili bratři Adamští, Novákovi, Štarmanovi, Synkovi, Sokol, Smola, Hégr, Štěpánek a Kecík. Tento trend, tzn. průměrná hra a umístění dospělých a dobré výkony a výsledky s mládeží, přetrval zhruba do roku 1985.
V sezóně 1986/87 pomalu dozrála éra období hledání. Žáci opět vyhráli svou skupinu OP, ale svaz nevyhověl našemu oddílu změnou termínu finále. Dospělé družstvo prodělalo hlubokou krizi. Skončilo poslední v nejnižší soutěži a navíc došlo k totální výměně kádru a odchodu víc než 70% hráčů. Oddíl prakticky nikdo neřídil a proto se ve výboru TJ Sokol vážně uvažovalo o zrušení fotbalového oddílu. Naštěstí se ze základní vojenské služby v RH Ústí nad Labem vrací Miroslav Švihálek a jeho nadšení opět vzbudilo fotbalový potenciál v místních i přespolních lidech, kteří věnovali svá srdce fotbalu v Semaníně. Vedle zkušeného "bafuňáře" p.Eduarda Calábka se podařilo spolu s Mirkem Bednárem dát dohromady mladý kolektiv s novými metodami vedení a fotbalové práce hlavně s novými cíly.Všichni si začínají uvědomovat, že oddíl musí táhnout za jeden provaz, jinak propadne v zapomnění a pomalu, jakoby nesměle začínají všechny skupiny spolupracovat. Muži ještě znovu skončili poslední, když své první body získali až na jaře. Začíná se budovat technické zázemí a kiosek TJ. Z Řetové přichází Miroslav Kovář - další výrazná postava budoucího sportu v Semaníně.
V ročníku 1989/90 přecházejí do družstva dospělých nadějní dorostenci, kteří pod vedením Bohuslava Sokola st. sezónu a půl hráli v Krajském přeboru, kde posbírali cenné zkušenosti. Hrající manager (anglického typu) Mirek Švihálek s muži začínají s větší tréninkovou i zápasovou zátěží a objíždějí různé turnaje. Začala novodobá éra fotbalu v Semaníně. Po druhém místě v minulém soutěžním ročníku družstvo postupuje v sezóně 1990/91 do Okresního přeboru. A i když neustále probíhají třenice a neshody uvnitř i vně oddílu, klade se zde větší důraz na materiální a technické zázemí a zejména na kolektivního, kamarádského ducha a partu. Hráči nastupují v nových dresech, reprezentačních soupravách, k tréninku má každý hráč svůj míč a manager-trenér neváhá uzavřít s každým s hráčů amatérskou smlouvu. Muži dokonce vyrážejí na zimní soustředění družstva do Helvíkova, což nikdy nikdo do té doby nezažil. Oslavy postupu však končí téměř tragicky, když cestou na kolech do Č.Třebové z hloučku odskočí Míra Bednár a spoluhráči jej později naleznou vedle zdemolovaného bicyklu vážně zraněného. Naštěstí po týdnech strávených v nemocnicích se dá zase do pořádku.
V následující sezóně rukuje na vojnu do VTJ Kostelec n.Orlicí po letech největší talent Božek Sokol ml. V sezóně 1992/93 dochází k několika zajímavým událostem. TJ Sokol přechází pod Asociaci Tělovýchovných Jednot a nadále zůstane v názvu mateřské TJ i fotbalový oddíl jako TJ Semanín. K tomu získává tělovýchova zpět i majetek včetně sálu OB v Semaníně jako tělocvičnu. Brigádnicky proběhne osvětlení hokejového kluziště a tím i areálu TJ. Na návrh Vládi Synka a Mirka Švihálka spatří světlo světa znak Fotbalového oddílu TJ Semanín. Muži si uspořádali 2. zimní soustředění, opět v Helvíkově, ale hned po něm a po návratu z vojny odchází Bogas Sokol ml. do Č.Třebové a je to poprvé v historii, kdy odchází hráč na smlouvu do jiného klubu. V dalším roce získáváme zastoupení p.Švihálkem a p.Kozákem na půdě OFS v Ústí n.Orlicí., s fotbalem začíná v nejmladší kategorii další fotbalová generace hráčů. Našim odchovancům v jiných klubech (B.Sokol, M.Dlouhý, atd.) schází semanínská parta a za iniciativy hrajícího managera M.Švihálka zakládaj, v rámci FO oficiální družstvo sálového fotbalu. To hned ve své první sezóně postupuje do 1.ligy Východočeské oblasti, následně oddíl uspořádá 1.ročník vlastního letního turnaje v minifotbale pod názvem Minifotbal Cup Semanín. Vedle hráčů odchází z klubu do Č.Třebové i trenér Švihálek, který se však po třech měsících zase vrací, ale rozložené mužstvo to nezachrání a sestupuje do OP III.třídy. Sálovkáři vítězí v 1.lize Vč. oblasti, ale v kvalifikaci s oslabeným družstvem neuspějí. Začínají však sbírat nenahraditelné zkušenosti a úspěchy na mezinárodním turnaji KOP 80 v Brně (5.) a anketě o nejlepší sportovce okresu (3.). mladší žáci vítězí v OP v ročníku 1997/98. Ránou je úmrtí Milka Rybky, který dlouhá léta řídil TJ i sport v Semaníně.
V dalším období, v letech 1998 až 2001, fotbal vládne veškerému sportovnímu dění v Semaníně. Nejen na poli funkcionářském a v zastoupení ve VV TJ, ale zejména na poli sportovních úspěchů. Nejvíce se na tom podílí družstvo sálového fotbalu. Po druhé vítězí v 1.lize Vč.oblasti, tentokrát však prochází úspěšně i kvalifikací a stává se účastníkem nejvyšší národní soutěže 1.Celostátní ligy, kde končí na 12.místě. Finanční nároky jsou nadále nad naše možnosti, a tak se další sezónu vrací do oblasti. Tu znovu vyhrává, tentokrát již mimo hlavičku mateřské TJ, jako sdružení samotných hráčů pod názvem BEZVA team. Sálovkáři se v roce 1999 stali nejlepším kolektivem okresu Ústí n.Orlicí, získali 2.místo na mezinárodním turnaji KOP 80 (ze 120 účastníků) a vyprodukovali dva reprezentanty ČR - Bohuslav Sokola a Pavla Petra. To byly spolu s postupem mužů v sezóně 1999/2000 ( pod vedením trenérů Zdeňka Vondry a Miroslava Švihálka) a titulem přeborníka okresu starších žáků v ročníku 2000/01 ( s trenéry Miroslavem Kovářem a Ladislavem Řehákem ml.), nejlepší oslavy 50.let od založení oddílu. Navíc se prosazovali i naši odchovanci v jiných klubech, kde si např. Miroslav Kovář ml., Tomáš Herynek, Michal Švihálek, David Flídr i další zahráli žákovskou 1.ligu.
Skončila-li v roce 2001 vláda fotbalového oddílu v řízení TJ Semanín a slavná éra družstva sálového fotbalu, které definitivně ukončilo svou činnost (90% hráčů přešlo do futsalového celku Becherovky Přívrat, kde se stali přeborníkem okresu), začala další a nejúspěšnější kapitola novodobých úspěchů semanínského fotbalu. S nadsázkou se dá říci, že vše začalo novými pruhovanými dresy družstva mužů v obecních barvách, výstavbou nových krytých střídaček a povodněmi, které ten rok postihly většinu naší republiky. Pro náš fotbal byl podstatnější návrat Bohuslava Sokola ml. po letech strávených ve vyšších soutěžích na post hrajícího trenéra a následnou invazí kvalitních hráčů. To sebou přineslo nový impuls v myšlení hráčů a inovaci koncepční práce vedení klubu, zejména však výkony a výsledky týmu. Bohužel se to týká pouze družstva mužů, když mládežnické týmy zůstávají v posledním období za očekáváním i možnostmi a titul přeborníka okresu z ročníku 2000/01 zůstává v řadě posledním.
Sezóna 2002/03 se jako další zapsala do historie, když muži postoupili do 1.B třídy Pardubického kraje, coby vítěz OP a sběratel všech individuálních trofejí (nejlepší střelec okresu Martin Dlouhý 33 gólů, nejlepší brankář Lukáš Stříteský, nejlepší hráč Bohuslav Sokol, nejlepší fotbal, atd.). Je jasné, že oslavy byly bouřlivé a dlouhé, včetně legendární koupele celého týmu v zahradním bazénku rodiny Bednárových. Aktivní družstvo pokračuje v tradici Minifotbal Cupu a přidává i 1.ročník vlastního zimního turnaje. Mimo to organizuje Silvestr a oslavy 55.let od založení oddílu, kde zakládá Síň slávy a galerii cti, jejímiž prvními členy se stali Josef Štarman sr. (zakládající člen oddílu), Miloslav Rybka in.mem., Eduard Calábek in.mem., Bohuslav Sokol st., Bohuslav Sokol ml., Miroslav Švihálek a Miroslav Kovář. Pro technické zázemí nutné v krajské soutěži je bleskurychle postavena buňka a přístupová zóna pro vstup na hrací plochu. Konec následující sezóny 2003/04 se znovu oslavuje, tentokrát historicky nejlepší umístění v soutěži 2.místo v 1.B třídě. S úspěchy družstva mužů jde ruku v ruce krize ve vztahu k mládeži. Ta není v současné době schopná obětovat se pro fotbal s výjimkou jednotlivců, kteří však pro svůj talent odcházejí do větších klubů. Nezbývá, než se pokusit vychovat novou, fotbalu oddanější generaci.
V sezóně 2005/06 tak dochází k veliké fluktuaci hráčů v dorosteneckém a žákovském družstvu, což bylo nutné z důvodu zachování obou kategorií v soutěžích. Následně je založeno družstvo předpřípravky, za kterým je znovu rukopis nestárnoucího Božka Sokola st. Muži obnovují tradici zimních soustředění, tentokrát v areálu v Dolní Čermné. Důležitou společenskou a prestižní událostí byla naše účast s podstatnou hlasovací rolí na VH PKFS. Nezdolnou aktivitou B.Sokola st. a díky ostatním členům jsme dokázali vybudovat přírodní tribunu a uspořádat všechny tradiční akce oddílu. Bohužel jsme zase po krátké době truchlili, když naše řady po odchodu Milka Rybky a Mirka Karlíka ml. náhle opustil Pavel Smola.
Následující ročník byl znovu historicky výjimečný postupem mužů do 1.A třídy PKFS ze 2.místa (za Chocní B), ale to už je vlastně žhavá současnost.....
